Název

Legiovlak v Králíkách, tvrz Hůrka a okolí.

Popis

Legiovlak je projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak se skládá z plošinového, improvizovaného obrněného, dělového, ubytovacího (těplušky), výstrojního, velitelského, štábního, zdravotního, poštovního a kovářského vagonu. Čs. legionáři se s vojenskými vlaky setkávali již od začátku války při přepravě na frontu a dalších přesunech, ale sami s nimi disponovali až od začátku roku 1918, kdy byl Československý sbor nucen zahájit ústup z Ukrajiny před postupujícími vojsky Německa a Rakouska-Uherska. Československé pluky druhé divize, které byly rozloženy východně od Kyjeva, obsadily a držely železniční uzel Bachmač. Její příslušníci shromáždili vagony, jak pro sebe, tak i pro ostatní jednotky sboru, a tak umožnily ústup z Ukrajiny. Od března 1918 se československé vojsko na Rusi zabydlelo ve vlacích (ešelonech) v počtu 12–16 můžu na vagon. Vlaky sloužily jako pojízdná kasárna a staly se do roku 1920 domovem našich vojáků, kteří si je postupně dovybavovali a zdobili. V druhé polovině roku 1918 postupně docházelo k odstranění improvizací, jednotlivé jednotky byly doplňovány, nové zformovány a s tím docházelo i k budování logistických a podpůrných částí (kuchyně, pekárny, prádelny, vagony zbrojařské, technické, krejčovské, ševcovské, kovářské, truhlářské a dále dílny, sklady, štáby, nemocnice a jiné). Při dobývání Transsibiřské magistrály docházelo k obsazování železničních úřadů na stanicích čs. legionáři. Celkem disponovalo čs. vojsko na Rusi 531 osobními a 10.287 nákladními vozy, které byly uspořádány ve 259 vlacích. V tomto počtu není zahrnuto 27 ešelonů zdravotních a evakuačních a mnoho ešelonů vojsk spojeneckých.

Kategorie a štítky

Nastavení